× Nečetl jsi prolog? Tak před tím, než začneš číst tuto kapitolu mrkni Sem.
Otevřel jsem oči. Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientoval, po chvíli mi ale došlo, že se nejspíše nacházím v nemoci. Ležel jsem na pohodlné posteli, která stála uprostřed čistě bíle vymalované místnosti. Napravo ode mě byl dřevěný stolek se dvěma židlemi. Nechyběla tu ani béžová pohovka a naproti ní plazmová televize. Scházelo mi tu ale nějaké okno. V místnosti sice bylo dostatek světla a celkově působila klidně, ale připadal jsem si tam nějak uvězněný, jako bych se už nikdy neměl dostat ven. Mému dojmu na tom neubraly ani velké mohutné dveře, které nevypadaly, že by byly odemčené.



